V době nouzového stavu

Píše se 12.3.2020 a vláda celé republice vyhlásila nouzový stav...

Postupně přibývají další opatření. Rouška se stala nezbytností.

Čas se zastavil, máme více času na sebe.. Uvědomujeme si lehkost bytí. Žili jsme ve spěchu, v sobectví a nezájmu o druhé.
Teď je moment, kdy se musíme sjednotit, kdy si musíme uvědomit, že si musíme navzájem pomáhat.

,,Občas se ptáme jak to bude dlouho trvat? A co bude potom?,,

12.3.
Jsme v Beskydech, večer se dozvídáme, že byl vyhlášený stav nouze.
Mě se v těch Beskydských lesích tak volně dýchá. Příroda mi čistí hlavu..
Ubytovaný jsme ve Štramberku pod Trúbou, ubytko je skvělé, v soukromí.
Dneska jsme ušli bezmála 13 km. Paráda.

13.3.
Tak nám zavřeli Kopřivnická muzea i ty Štramberská. Měníme plány. Začíná být
ve vzduchu cítit nejistota z dalších dní. Sním o útěku do hor, kde mi na dveře nezatluče žádný vir.
Začínají se mi vracet úzkosti, a panická ataka. Sakra. Ale jsem pořád tady, v Beskydech, tam, kde to miluji.
Nechci domů, mám strach. Co bude dál?

Dneska s dětmi našlapáno dalších 13 km v krásném slunečném počasí.

Dneska už hospody zavírají ve 20:00. A zítra už neotevřou vůbec.

14.3.
Ráno uvažujeme, že to dnes zabalíme a vyrazíme domů. Volám paní majitelce, ať se nezlobí, že budeme dnes po
obědě odjíždět. Přestává se mi to líbit. Do teď jsem byla v relativním klidu. Dneska už dávám na pocity.
Nevíme co bude zítra.
Jdeme procházkou ještě na Trúbu, posbíráme pár razítek do deníčku. Rozloučíme se s Beskydy. A můžeme vyrazit k domovu.
Dětem se nechce, mě také ne. Ale co bude zítra?
V hlavou se mi honí tolik otázek.
Musíme nakoupit, když doma nic nemáme..
A kolik toho mám nakoupit? Co budu vařit? Zvládnu učení s Amálkou? Kdy bude konec?

15.3.
Neděle. Doma. Ráno se nechce z postele. Klid.
Sestavuji jídelníček na 14 dní, v pondělí dokoupím co mi chybí doma.
Lukáš má zítra jít do práce až na devátou, ale neni jisté, že se vůbec bude pracovat.
Večer píšu email na obec. Chtěla bych se stát dobrovolníkem. Nemůžu jen tak sedět doma.

16.3.
Lukáš zůstává doma. Snad je to jen na přechodnou dobu.
Nakupuji zásoby na 14 dní. Dneska jsem snad jediná s rouškou.
Nevíme co bude za hodinu, natož zítra.
Další omezení.

17.3.
Dneska mám obejít seniory v Kácově, dostanou letáček s opatřením.
Lidé dnes měli roušky. Ale pořád se to bere na lehkou váhu.

18.3.
Celý den doma, nebo na zahradě. Je krásné počasí. Jen jsem si doběhla k druhému stupni pro učebnice.
Koukala jsem, jestli seženu dezinfekci..neseženu..paralen..neseženu..nic není

Sestavuji Amálce plán výuky. Bez řádu to nejde.
Večer si připravuji co budu s Amálkou zítra probírat za látku.
Večer opékáme špekáčky. Mňam.
Od zítra povinně všichni roušky.

19.3.
Další omezení. Sestavuji jídelníček na dalších 14 dní.. bůh ví co bude dál. Zítra musím nakoupit.
Amálka měla dopoledne výuku, Maxík si hraje, že je ve školce.
S Amálkou se učím, s Maxem stavím komíny a ještě do toho vařím oběd.
Občas mě chytne panika, ale fungovat musím.
Odešl mi telefon, nebo spíše baterka v něm.
Každý den po obědě si dávám odpočinek, občas i usnu. Lukáš hlídá děti na zahradě.
Večer nemůžu spát. Tak peču...

20.3.
Dle nového nařízení, mohu do sámošky až 09:00 h. Fajn.
Tak se Lukáš bude muset učit s Amálkou, a já vyrazím do města.
Venku mě přepadl zoufalý pláč.. vyčerpání. Chci pryč...daleko. Mám strach.

Lukáš doma s Amálkou učení moc nezvládli. Jdeme pokračovat. A vařit oběd.

Koupila jsem další potraviny,a jednu hru z mého dětství... ,,kloboučku hop,,

Lukáš se pídí, jak to bude dál s prací. Nikdo nic neví. Vůbec nevíme na co máme nárok.
Možná zůstaneme bez příjmů. Za měsíc Lukášovi končí smlouva. A když se nebude moct vrátit,
tak asi nedostane prodloužení. Přemýšlím jak to řešit, na koho se obrátit.

21.3.
Dnes v plánu, že vyzkouším nový recept na chleba. A upeču moravské koláče.
Už si začínám zvykat na režim..Řeším vše v klidu a dokážu to skloubit. Tak ještě pár dní, a budete to super. Lidi mi zatím nechybí.
Jo, jen bych vyrazila na vodu.

22.3.
Ráno začalo sluníčkově...Tak nějak celý den byl v pohodě. Chleba se povedl, čeká už jen na nakrojení. Připravila jsem úkoly pro Amálku na další týden. Trochu se mi zastesklo po Hance a Lence.Už se těším až zase vyrazíme na špacír.
Večer mám trochu krizi,je mi smutno..ale ukočírovala jsem to s hrnkem teplého čaje

Jo, dneska vlastně sněžilo. To bylo príma.

23.3.
Dnes na nákup do Bezobalu do Vlašimi..musím doplnit mouku na pečení. Ponavštívila jsem ty své malé obchodníčky, které ráda podporuji. Do velkého márketu by mě nikdo nedostal.

24.3.
Katastrofa!! Ještě, že nosíme ty roušky a nebude to vidět. Vypadla mi korunka, ale vyhodnotila jsem, že to není akutní případ. Nikam nejedu!
Dneska mi příjde poštou mého srdca šampión

Od podzima škudlím na něj každou kačku. A teď jsem chtěla počkat, když je tato situace. Ale starý telefon odešel do věčných lovišť. A já mám za 31 let konečně svůj PRVNÍ nový telefon.
Koupila jsem si dnes do květníku kytičky, udělám si jarní výzdobu. Ať to máme doma pěkné.

25.3.
Dnes od rána citím v sobě tíseň.. Proč je to jak vlnobytí?

26.3.

Na duši splín, černé vrány zahalí tvůj stín, bolí to bolí, nikdo tě neslyší, modlíš se, přeješ si konec, nevíš jestli je den či noc, nikdo ti ruku nepodá, seš sama, slzy ti kanou, tíseň tě spaluje, už dávno víš, že nejsi tak silná, bojíš se sama sebe, ...