Vzpomínka

Venku prší a mlha halí podzimní den do chmurného obleku. Poslouchám hudbu a přepadají mě myšlenky na Štěpánka.

Jak moc mi chybí. Moc. Jsem zrovna v 7.měsíci těhotenství, kdy jsem na konci tohoto měsíce přišla o Štěpku. Doléhá to na mě. I když Maxmiliánek svými šťouchanci mi ty dny dělá hezčí a pokaždé mi vykouzlí úsměv na rtech. Miluji to svoje miminko v bříšku a je pro mě tím nejcennějším darem.

Do porodu nám zbývá cca 84 dní ale budu ráda, když vydržíme ještě dva měsíce. Těším se až se s Maxmiliánkem setkáme a moje náruč nebude prázdná.

Vím, že mi Štěpánek posílá energii a chrání nás. Posílá nám víru a naději. Bez něho bych nebyla dneska, čím jsem. Moc mě jeho ztráta změnila. Změnila mě k dobrému. Rozloučení s mým chlapečkem mě posílilo a dokázala jsem tu bolest nést snesitelněji.

Štěpánek bude stále mojí součástí, nikdy nikdo mi ho ze srdce nevezme. Bude to můj syn a věřím, že se spolu ještě potkáme.... Jednou.

Teď se musím soustředit na Amálku a na miminko v bříšku. Potřebují mě a chci být pro mě usměvavá a pohodová máma.




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Prázdninová cesta

Testování Kondicionéru z Experimentální zahrady pod Blaníkem