Štěpánek

Je pondělí 22.prosince 2014 už týden ležím na gynekologii pro krácení děložního čípku. Jsem na na konci 30 tt a dnes mě čeká
kontrolní ultrazvuk. První dcerka se též narodila předčasně ve 34+4 tt též pro krácení děložního čípku.
Se Štěpánkem jsme posnídali naší oblíbenou sladkou snídaní a vesele mě čutká. Hladím ho a povídáme si, že dnes za námi
přijede tatínek se sestřičkou a babička s dědou. Je mi dobře a jsem smířená, že tady budu i přes svátky.
Konečně jdu na ultrazvuk a uvidím toho svého tygra. To jsem nevěděla, že to bude naposledy, kdy uslyším jeho srdíčko.
Na ultrazvuku se paní doktorce nelíbily průtoky, takže volali pro konzultaci do Prahy. Čípek je pořád stejný.
Doktoři v Praze se rozhodují mě poslat k nim na vyšetření. Buď si mě tam nechají a nebo pošlou zpátky, záleží jak dopadne
vyšetření u nich. Popřípadě na císaře.
Šla jsem na monitor, kde vše pořádku. A už na mě čekala sanitka do Prahy. Bylo asi 11:15 hodin.
V sanitce jsem přemýšlela, kdyby se Štěpánek musel narodit. Tak aby neměl narozeniny, Vánoce a svátek v jeden týden nad jiným
jménem. Cesta do Prahy trvá asi 20 minut.
Přijela jsem do Prahy, ujala se mě porodní asistentka a sepisovala se mnou osobní údaje. Počítač s ní nechtěl spolupracovat. .
Mezitím přišel doktor a že mám jít vedle na vyšetřovnu. Lezla jsem na kozu, s tím břichem to bylo hrůza. Vypadala jsem jako
kdybych opravdu měla rodit, prý jen moc plodové vody. Byla jsem nervozní.
Nejdříve mě s kontroval pohmatem čípek a nezdálo se mu, že by byl nějak extrémně nízký. Prý na druhé těhotenství je to v
pohodě.
Pak osudný ultrazvuk. Hledá, hledá, hledá.... A já už jsem nervozní. Na vyšetřovně je se mnou PA, doktorka a doktor, který mě
vyšetřuje. Dívám se vyděšeně po všech… Ten pocit ve mně se opravdu nedá popsat.
Najednou doktor říká, nevidím srdeční aktivitu. Nechápu. Když ještě před chvilkou bylo vše v pořádku. Telefonem volá dalšího
doktora. Opakuje se to samé. Můj svět se začíná hroutit. PA mě uklidňuje a doktor mi co si vysvětluje. Nevnímám, nechápu. Můj syn
nežije. Štěpánek umřel...
Tři doktoři nade mnou stojí jak sudičky a já umírám se Štěpánkem. Nechápu nic, pláču a přemýšlím co řeknu manželovi, co řeknu
Amálce a jak na mě budou ostatní se dívat.
Doktor volá manželovi a vše mu vysvětluje.. Já stále ležím na koze a porodní asistentka mi dává něco na uklidnění a pomáhá mi
dolů a obléknout se. Vše se hroutí, vše. Moc to bolí, moc. Doma je vše připravené pro příchod Štěpánka. Ještě dva měsíce do
porodu a najednou je konec...
Ptají se mě, kde chci rodit. Chci zpátky do své porodnice, chci mít rodinu na blízku. Je mi hrozně. Injekce začíná působit, najednou
nevnímám tu strašnou realitu. Volám manželovi. Pláčeme oba.Moc ho potřebuji u sebe. Bude mě mít ještě rád?
Břicho se boulí. PA mí říká, že je to způsobené jak tam miminko bezvládně plave. To není možný, že nežije.
Odmítla jsem sanitku, přijede pro mě kamarád, který mě odveze zpátky do Benešovské porodnice.
Přijela jsem zpátky do porodnice po 16 hodině. Všichni jsou tak smutný. Nikdo takový konec nečekal. Přijíždí manžel a objímáme
mě. Pláčeme… Ubytovaly mě na nadstandardu, kde jsem byla daleko od všeho.
Doktorka mě šla vyšetřit, jsem otevřená na 2 cm. Je mi nabízen epidurál a něco na urychlení porodu. Odmítám. Dostala jsem jen
injekci na uklidnění. Dávám si sprchu a dívám se jen nepřítomně do zdi.
Před 18 hodinou dostávám dva čípky do konečníku. Už ani nevím proč. Jsem otevřená asi na 5 cm. Ještě kontrolní utz, jestli
opravdu nebije srdíčko. Doktorka se ptala jestli má vypnout velkou obrazovku. Ano, vypněte prosím. Po čtvrté potvrzeno, Štěpánek
nežije...Po injekcích na uklidnění mi vůbec nic nedochází. Cítím se tak prázdně, ...
Rozhodnuto půjdu do porodního boxu. Připadám si jako kdybych šla na popravu a ne k porodu svého mrtvého syna, které ho
musím porodit i když se tomu strašně bráním....
Vidím na doktorce, že i ona má u očích slzy.
PA se mě ptá jestli budeme dávat jméno. Samozřejmě!
Manžel s mojí sestrou zůstávají na chodbě. Manžela jsem nenutila aby šel se mnou, nechala jsem rozhodnutí na něm. Dnes je mi
líto, že jsem ho nepřesvědčila aby tam byl se mnou.
Dostala jsem antibiotika.
V 19 hodin mi propíchly plodový obal a ze mě tekla a tekla zkalená plodová voda.
Musela jsem ještě na WC a tam jsem se zmítla lítostí a kontrakcemi. Pak přišla jedna pořádná a je myslela, že už ani nedojdu do
boxu.
Tak jsem z mobilizovala všechny síly a došla do porodního boxu a říkám paní doktorce, že už se tlačí hlavička. Kontrakci jsem ani
nenechala odeznít a už se škrabu na lehátko.
Doktorka koukla a hned se šlo na věc. Ještě se mě optala jestli chci malého vidět. Určitě! Asi na tři zatlačení byl venku, prostě už
jsem neměla sílu tlačit.... Tak to šlo pomaleji než jsem čekala.
Najednou ze mě ten můj tygřík vyklouzl. Byl tak nádherný a já pořád čekala, že začne plakat. Doktorka mi ho dala do náruče. Úplně
se mi podlomily ruce, takovou tíhu jsem nečekala.
Byl nádherný, vlasatý. Ty malé prstíčky. Zavřený očička. Prohlížím si moje voňavé miminko. Loučím se. Hladím ho, pusinkuji a
očichávám. Říkám mu jak ho miluji, jak ho miluje tatínek a sestřička Amálka. Jak moc jsme se na něj těšili. Mám Štěpánka u sebe
20 minut. Mezitím mi odchází placenta. Nepláču, jen mám zlomené srdce a možnost se sním rozloučit mi dává i pocit útěchy.
Pouštím ho do nebíčka...
Jeho andělské míry 1920 g a 44 cm a čas, kdy přišel na svět jako andílek 20:10 hodin. Byla jsem 30 + 5 týden těhotenství.
PA mě odváží za manželem a sestrou. Jsem strašně unavená. Mám opět něco na uklidnění. Mluvím o Štěpánkovi jak byl
nádherný a maličký.
Ubytovaly mě daleko od dětského pláče a manžel mohl být po celou noc se mnou. Celý personál je hrozně milý a chápavý.
23.12.2014 mě v 15 hodin propouštějí domů.... Kdyby byl problém mám okamžitě přijet.
Manžel ještě ten byl v pohřebním ústavu zařídit kremaci našeho synka.
Přijíždím domů a hroutím se. Tento stav trval 14 dní, než jsem opět pomalu začínala fungovat.

Podle pitevního protokolu byl Štěpánek zdravý. Nová doktorka, kterou jsem si vyhledala po špatné zkušenosti mě poslala na genetické testy. Byla domněnka, že se do pupečníku dostala krevní sraženina, která byla pro miminko fatalní. 
Výsledky z genetiky dopadli dobře, nenašlo se nic co by ovlivňovalo další těhotenství. Nalezena mutace genu CFTR. Genotyp F508del/Wild v heterozygotním stavu. 
V dalším těhotenství sledování na hematologii a časté ultrazvukové kontroly.

Manžel a dcerka mi moc pomáhali se vrátit do běžného života. Pro dcerku jsem musela být máma, né smutná troska. A také mi pomáhali přítelkyně na facebookové stránce se kterýma jsem měla stejný termín v únoru. Byli a jsou můj hnací motor. Jejich slova, vzkazy mi moc pomáhaly překonat tu strašnou bolest ze ztráty syna. 

6.května 2015 jsem na těhotenském testu našla // a vše probíhá v pořádku. Termín porodu mi stanovili na 8.ledna ale mám počítat, že to bude opět o něco dříve. Pro mě je hlavní aby bylo vše v pořádku a já za 3 měsíce měla miminko u sebe. 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Prázdninová cesta

Testování Kondicionéru z Experimentální zahrady pod Blaníkem